Muži platí za rychlostní pokuty víc než dvojnásobek žen
Nedávná studie rozbila zažité představy o tom, kdo v Británii nejčastěji sahá hluboko do peněženky kvůli rychlostním pokutám. Čísla mluví jasně: muži platí za překročení rychlosti téměř dvaapůlkrát víc než ženy. Průměrné částky i podíl těch, kteří překročili hranici tisíce liber, ukazují na výrazný rozdíl mezi pohlavími.
Výzkum si objednala společnost OOONO, která vyvíjí bezpečnostní zařízení do aut. Za posledních dvanáct měsíců zaplatili muži v průměru 804 liber, tedy zhruba 940 eur. Ženy ve stejném období odevzdaly na pokutách 324 liber, což odpovídá asi 379 eurům. Rozdíl je propastný. Ještě výraznější je fakt, že 21 procent mužů přiznalo pokuty přesahující 1 000 liber (asi 1 170 eur), zatímco u žen to byla jen 3 procenta.
OOONO došla k závěru, že za rozdíly může spíš chování než systém samotný. Data ukazují opakující se vzorec: muži za jízdy častěji kontrolují telefon (43 procent oproti 26 procentům žen) a 36 procent mužů rozptyluje palubní zábava, zatímco u žen je to jen 15 procent.
Pokuty zasahují do měsíčního rozpočtu mužů citelněji. Třicet pět procent uvedlo, že jim pokuta narušila finance, u žen to bylo 24 procent.
Dopady jsou ještě výraznější: 18 procent mužů po pokutě zmeškalo splátku úvěru, u žen to bylo 8 procent. Deset procent mužů si muselo na pokutu půjčit, u žen jen 3 procenta.
Muži také častěji uvádějí, že je rozptylují spolujezdci na zadních sedadlech nebo navigace. Ženy naopak více trápí oslnění protijedoucími auty a cítí větší diskomfort při jízdě v noci nebo za deště a sněhu.
Za statistikami se skrývá starý známý viník: přehnané sebevědomí. Muži mají tendenci jezdit rychleji a jejich vnímání rizika často selhává právě ve chvílích, kdy je potřeba největší pozornost.
Širší průzkum ukázal, že 81 procent britských řidičů by uvítalo zařízení, které varuje před radary a nebezpečím bez nutnosti sledovat displej. Mnozí totiž věří, že obrazovky spíš rozptylují, než pomáhají.
Zjištění OOONO zapadají do evropského trendu, který upřednostňuje jednoduchá řešení bez displejů. Výsledky ale zároveň potvrzují starou pravdu: za riskantním chováním často stojí kultura, ne technologie. A zůstává otázka, jestli nějaký přístroj někdy zkrotí přehnaně sebevědomou nohu na plynu.
