Jak se Opel Frontera znovu objevil a proč vás možná překvapí

Když automobilka opráší jméno dávno zapomenutého modelu, výsledek bývá často retro, PR cvičení a kompromis v řízení. Ale ne vždy. Občas přijde něco, co není jen ohřátý zbytek v novém kabátě. Opel Frontera, kdysi přezdívaný „Range Rover pro chudé“, je zpět. Tentokrát však nejde o rámové SUV, ve kterém váš strýc v 90. letech drandil terénem. Nová Frontera je auto, které s klidem doporučí jeho vnouče z města na TikToku.

Frontera už dávno není bestseler do bláta a na šotolinu. Dnešní Frontera je městský typ v teniskách a tričku, který o horolezectví slyšel, ale radši parkuje u obchodního centra a překonává maximálně úzké parkovací místo.

Nazývat ji „novou verzí“ je zavádějící. Frontera je spíš filmový remake: stejné jméno, jiný děj, nový žánr a změněné publikum. Předchozí generace utáhla loď, nabídla pohodlí a nechvalně proslula tím, jak rychle mizela z parkovišť. Dnešní verze vyvolává jinou otázku: „Sdílí základ s Peugeotem?“ Ano – a nejen základ. Tady se francouzská technika a německé logo spojily, aby zabodovaly u rodin, nebo aspoň u jejich srdcí.

Je to špatně? Ano i ne. Zapřisáhlí offroadisté možná čekali steak a dostali vegetariánský burger. Ale většina lidí – a těch je víc – ocení, že Frontera nabízí skoro vše, co potřebují. Je prostorná, má styl a v elektrické verzi může s čistým svědomím zazářit na farmářském trhu.

Frontera 2025 je jako bývalý rocker v kravatě, co prodává byty: už není tak charismatický, ale možná je to lepší, než všichni čekali. A už zřejmě není hlavním cílem zlodějů – a to z více důvodů.

Nová Frontera se neskrývá. Chce zaujmout. I když není Range Rover ani Subaru Outback, působí sebevědomě, jako by právě projela bahnem – i když tráví víc času v kavárenských čtvrtích s kelímkem kávy.

Design navazuje na aktuální směr Opelu „Bold and Pure“. To znamená tvář drsnou jako německý boxer, ale linky čisté jako skandinávská kuchyň. Dominantou je známá maska Vizor s úzkými LED světlomety, které si vás v parkovišti změří. Uprostřed je ploché černé logo „Blitz“, které ve výbavě GS není chromované a téměř splývá s maskou – nenápadná provokace pro vychloubaly.

Přední nárazník ve tvaru lichoběžníku dává vozu dravý výraz. Černé ochranné prvky naznačují SUV původ, plastové lemy a prahy napovídají, že se Frontera šotolinového parkoviště nebojí, i když hlubší bahno už je moc.

Z boku je Frontera hranatá, odkazuje na Crossland, ale přidává svůj vlastní styl díky jedinečnému C-sloupku, který opticky odděluje zadní část a ze vzdálenosti může připomenout menší Land Rover – pokud jste optimisti nebo máte zamlžené brýle. Svalnaté prolisy na kapotě působí, jako by designéři chodili do posilovny. Rovná střecha napovídá možnost třetí řady, ale vše zůstává kompaktní a úhledné – jako pečlivě vyžehlená košile s mapou v kapse.

Zadní část je překvapivě praktická: velké víko a L-světla tvoří dvouúrovňový vzhled, skoro jako by design dělal někdo ze Švédska, i když je to možná moc skandinávské na Opel. Střešní spoiler je decentní – jako strýc, co netančí, ale nikdy nechybí na oslavě.

Výbava GS přidává dvoubarevný lak, 17palcová kola, černé detaily a snahu o prémiový dojem. A pak je tu bičová anténa. Ano, v roce 2025. V době, kdy má WiFi i kávovar, Frontera stále spoléhá na anténu, která zřejmě nevydrží první myčku. Jako by bylo vše správně, a pak někdo obul ponožky přes tenisky.

Interiér působí jako dobře vybavený loft – vše je tu pro použití, ne pro efekt, a to je pochvala. Frontera se nesnaží být tím, co není; nabízí praktický a promyšlený prostor. Jako německý nástroj: ne vždy krásný, ale spolehlivý, když ostatní selžou.

Na první pohled zaujme Pure Panel, tedy dvě 10palcové obrazovky (v roce 2025!). Digitální přístrojovka je přehledná, bez zbytečných efektů. Infotainment je mírně natočený k řidiči, grafika ostrá, animace plynulé a barevné odlišení hybridních režimů (bílá pro normální, modrá pro elektrický) dodává atmosféru bez dalších udělátek.

Velké plus: tlačítka. Skutečná, hmatová, fyzická tlačítka a ovladače, ne jen sklo, po kterém musíte při jízdě šmátrat. Klimatizaci ovládáte tlačítky, přepínače u volantu umožní třeba vypnout otravné upozornění na rychlost. Praktické.

Materiály jsou převážně tvrdé plasty, ale dobře zpracované – nepůsobí lacině, spíš odolně, jako když si sami sestavíte skříňku, která nevrže. Mile překvapí elastické pásky u držáků nápojů a Flex-strap na středové konzoli na tablet nebo svačinu. Někdo tu opravdu přemýšlel.

Přední sedačky Intelli-Seat jsou navržené pro delší jízdy, některé verze mají čalounění z recyklovaných materiálů – odpovídá tomu, že vůz cílí na „zelené, ale ne chudé“. Řidičovo sedadlo je výškově nastavitelné, spolujezdec ale nikoli, takže kdokoli nad 185 cm se může cítit jako velitel tanku při přehlídce. Centrální tunel je u nohou nízko, což tlačí nohy na tvrdou hranu – pohodlí nic moc. Jediné měkčené místo jsou loketní opěrky ve dveřích, ani ty však nejsou extra měkké – po třech hodinách poznáte, co je to výdrž.

Úložných prostor je dost: kapsy ve dveřích, schránka před spolujezdcem, různé vychytávky. USB zásuvky jsou všude a chlazená bezdrátová nabíječka potěší. Vzadu je místa pro kolena i hlavu dost, středový tunel je nízký, takže prostřední místo je použitelné. Nechybí čtecí lampičky a madla, ale větrání vzadu chybí – v létě to může být jako jemná sauna.

Zavazadelník má v základu 460 litrů, po sklopení sedadel až 1600 – to je opravdu konkurenceschopné. Dno je výškově nastavitelné a práh nízko, takže i babička zvládne zvednout meloun bez bolesti zad.

Opel nabízí dvě výbavy: Edition a GS. Už Edition za rozumnou cenu potěší třeba držákem na mobil a 10palcovou obrazovkou. GS přidává vše potřebné: CarPlay, navigaci, klimatizaci i audio, které se aspoň snaží hrát.

Najdou se i zvláštnosti. Klíček startuje motor „po staru“, ale motor naskočí až s drobným zpožděním – jako byste mačkali tlačítko, jen tu tlačítko není. Ovladače oken: jedním dotykem dolů, nahoru musíte držet. Nebo staré spínače od PSA, které působí jako z úklidu skladu. Není to důvod k odmítnutí, ale poznáte, že cena začíná na 23 000 eurech a někde se šetřilo.

Zatímco stará Frontera měla drsný diesel, co kouřil a vrčel, nová je tichá, efektivní a chytřejší. Nezdolává hory, ale stoupá po technologickém žebříčku s ohledem na životní prostředí.

Pod kapotou jsou dva hybridy se tříválcem 1.2 od Stellantisu a 48V hybridním systémem. Na rozdíl od mild-hybridů, které pomůžou jen v nízkých rychlostech, tu elektromotor přímo v převodovce doopravdy asistuje. Elektrických 21 kW se může zdát málo, ale ve městě je to znát.

Šestistupňový dvouspojkový automat je tak plynulý, že by se za něj nemusely stydět větší značky. Hybrid 100 i silnější Hybrid 136/145 mají stejnou techniku, ale pokud chcete pohodlí, berte silnější. Se 145 koni a sprintem na stovku za 9,1 s nejde o sportovní vůz, ale v této třídě jde o svižnou odpověď na plyn. Hybrid působí při rozjezdu jako elektromobil – v nízkých rychlostech je benzínový motor v klidu a tichý elektromotor odvádí práci. Ve městě zvládnete až polovinu jízd čistě na elektřinu – a není to jen marketing.

Jízdně Frontera neskrývá, že je spíš rodinné SUV. Podvozek je měkce naladěný a pohlcuje díry s klidem, který by zahanbil i dražší auta. V zatáčkách se trochu naklání, ale nevadí to, řízení je příjemně tuhé a předvídatelné. Není těžké, není ani přemrštěně lehké, v zatáčkách drží stopu, pokud to s rychlostí nepřeženete – dobrá práce konstruktérů.

Pak je tu elektrická Frontera. Jestli je hybrid tichý úředník, elektromobil je ten samý člověk po jóga víkendu a s ovesným mlékem. Má 83 kW (113 k), stovku za asi 12 s, což není dechberoucí, ale o to tu nejde. Frontera Electric je pro ty, kdo nespěchají a chtějí jezdit tiše a bez emisí. Dojezd je asi 305 km z menší baterie (43,8 kWh), což stačí na město i příměsto. V budoucnu přijde verze s větším akumulátorem a více než 400 km. Elektromobil je tichý, bez vibrací a díky baterii v podlaze i lépe vyvážený.

Hybrid papírově slibuje 5,2–5,3 l/100 km, v praxi kolem 6, což je na SUV této třídy velmi solidní. Na dálnici trochu víc.

Bezpečnost u malých SUV často znamená dva airbagy a doufat v nejlepší. Nová Frontera ale přináší výbavu, která by se neztratila ani o třídu výš. Už základní modely mají automatické nouzové brzdění s detekcí chodců, udržování v pruhu s jemným zásahováním do řízení a sledování pozornosti řidiče. Adaptivní tempomat se čtením značek je také v základu.

Výbava GS přidá přední i zadní parkovací senzory, hlídání mrtvého úhlu, zadní kameru, dešťový a světelný senzor i kompletní sadu asistentů. Stellantis nešetřil tam, kde záleží.

Některé drobnosti zamrzí: středové místo vzadu nemá hlavovou opěrku, takže je vhodné spíš pro dítě, batoh nebo odolného příbuzného. Zadní kamera by mohla mít lepší obraz, připomíná spíš starý digitální foťák. Ale základ je vyladěný: 12V zásuvka v kufru na ledničku, široké zadní dveře pro dětskou sedačku.

Frontera stojí na osvědčené platformě Stellantis. Euro NCAP skóre zatím není, ale čekat lze čtyři, možná pět hvězd. Konstrukce je tuhá, vývoj aktuální a elektronika drží řidiče v bezpečí, i když se ten zrovna nesoustředí.

Mezi soupeře patří Dacia Duster a Jogger – levnější o pět tisíc eur, ale hůř vybavené, a Toyota Yaris Cross, která je o tři tisíce dražší. Frontera má své trumfy: Dacii nemusí sedět každému, Yaris Cross rozděluje názory vzhledem. Frontera si tak najde své místo.

A pak je tu Citroën C3 Aircross – technické dvojče. Stejná technika, ale měkčí podvozek, hravější vzhled a jednodušší interiér. Je ještě levnější, pokud vystačíte s benzínem. Citroën je jako letní dovolená: fajn, když máte náladu. Frontera je naopak připravena na pracovní dny a listopadové počasí.

Kdo hledá rozumné, dobře navržené a dostupné rodinné SUV, které neurazí ani nenadchne, Frontera nastupuje s kravatou i sandály.

Hlavní přednosti Frontery:
- Prostor a variabilita: Pět dospělých bez problémů, kufr (460–1 600 l) překvapí konkurenci.
- Hybridní technika: Úsporná a svižná. Ve městě čistě na elektřinu, na dálnici bez problémů.
- Komfort a jízdní vlastnosti: Podvozek tlumí nerovnosti lépe než dražší auta. Řízení je dostatečně přesné.
- Moderní, ale jednoduchý interiér: Fyzická tlačítka, dvě 10palcové obrazovky ve verzi GS, logické uspořádání.
- Cena a výbava: Od 22 900 eur (hybrid) a cca 26 390 eur (elektrická verze) nabízí víc, než mnozí konkurenti.
- Bezpečnost: Nouzové brzdění, hlídání pruhu, sledování řidiče a šest airbagů už v základu. GS přidává další.
- Design: „Bold and Pure“ znamená výrazný, ale ne přehnaný vzhled. Prolis na kapotě a maska Vizor dodávají charakter.
- Chytrá řešení: Flex-strap, pružné držáky nápojů, dvouúrovňové dno kufru a infotainment přes mobil ukazují, že konstruktéři přemýšleli.

Co vzít na vědomí:
- Tvrdé plasty: Odolné, ale konkurence (Renault Captur) má měkčí a příjemnější interiér.
- Staromódní prvky: Start na klíček a ovladače oken ukazují, že jde o úsporné auto.
- Hluk: Tříválec při zrychlování drnčí – ne moc, ale je to znát.
- Jen pohon předních kol: Pro město stačí, ale fandové staré Frontery 4x4 budou zklamaní.
- Základní verze bez středové obrazovky: Infotainment přes mobil nemusí vyhovovat každému.

Právě tahle zvláštní směs robustnosti, praktičnosti a vkusného stylu je skutečnou silou Frontery. Španělské „Frontera“ znamená „hranice“. A tento Opel posouvá hranice – ne revolucí, ale přesně o tolik, kolik je třeba.