auto.pub logo
Rolls-Royce Phantom at Tinside Lido

Sto let Rolls-Royce Phantom: Hudba, mýty a status

Autor auto.pub | Publikováno: 26.08.2025

K oslavě stého výročí sáhl Rolls-Royce po osvědčeném triku: spojil svou vlajkovou loď s popkulturou. Tisková zpráva hrdě tvrdí, že Phantom je „ikonou ikon“, která doprovázela hudební dějiny od jazzového věku po hip hop, jako by byl tento majestátní sedan skrytým hrdinou celého století. Výčet slavných jmen je působivý—Marlene Dietrich, Elvis Presley, John Lennon, Liberace, Elton John, 50 Cent—ale skutečnost je prostší. Phantom byl jen zřídka nástrojem kreativity. Téměř vždy sloužil jako rekvizita společenského postavení.

Přesto jsou historky neodolatelné. Dietrichin zelený Phantom I se stal součástí zlaté éry Hollywoodu. Elvisovo auto prý sloužilo jako zrcadlo pro jeho slepice. Lennonův psychedelický Phantom V se proměnil v manifest květinové síly, který šokoval konzervativní Londýn. Každý příběh je barvitý, ale všechny potvrzují totéž: Phantom fungoval jako drahý kostým, kterým se dává najevo, že člověk něčeho dosáhl.

Později byly příběhy ještě absurdnější. Liberace vjel na pódium v Phantomu polepeném zrcadlovými dlaždicemi, takže připomínal pojízdnou diskokouli. Elton John si jeden vůz impulzivně koupil cestou na koncert v Manchesteru a další daroval kolegovi poté, co mu sovětské turné zaplatili uhlím místo penězi. Rolls-Royce vždy těžil z kombinace lesku a bizarnosti.

A pak je tu trvalý mýtus o Keithu Moonovi, který údajně utopil svůj Phantom v hotelovém bazénu. Pravdivost stranou, legenda se vryla do kolektivní paměti natolik, že ji značka dnes s nadsázkou připomíná—například když při oslavách století potopila starý díl karoserie na dno bazénu.

Dnešní příběh je předvídatelnější. Hip hop proměnil Rolls-Royce opět v celosvětový symbol postavení. Od videoklipů Snoop Dogga a Pharrella přes obaly alb Lil Waynea až po televizní show 50 Centa se Phantom stal spíš pojízdným reklamním kanálem než autem. „Hvězdy ve střeše“—Starlight Headliner—se v rapových textech a klipech proměnily v samostatné klišé.

Phantom sám o sobě nikdy nebyl revolučním uměleckým dílem. Je spíš zrcadlem—odraží úspěch, výstřednost i přemíru těch, kdo sedí za volantem. Rolls-Royce může mluvit o „sdílené ambici být vidět“, ale historie ukazuje něco prostšího: Phantom tu byl vždy, připravený přijmout jakoukoli barvu, význam či mýtus, který mu jeho aktuální majitel vtiskl.