
Letní žár, asfalt a optické klamy: Uvěří moderní auto v fatamorgánu?
Všichni jsme to zažili uprostřed červencového vedra: na silnici před námi se třpytí zdánlivá kaluž. Víme, že jde o iluzi. Horký asfalt a vrstvy vzduchu lámou světlo tak, že naše oči vidí vodu tam, kde žádná není. Lidský mozek si tento klam nakonec vysvětlí – ale co auta, jejichž „oči“ tvoří kamery a senzory?
Na rozdíl od řidičů strojové vidění žádné iluze nezažívá. Kamery zachycují světlo tak, jak dopadá, takže i ony zaznamenají jasný lesklý flek na asfaltu. Zda jej systém vyhodnotí jako nebezpečí, záleží na umělé inteligenci v pozadí. Modely strojového učení se učí rozlišovat odlesky vodní hladiny od struktury suchého povrchu analýzou barev, kontrastu a symetrie. Porovnávají také jednotlivé snímky za sebou: skutečné kaluže zůstávají na místě, zatímco fatamorgána se při přibližování auta posouvá nebo deformuje.
Ještě zásadnější je srovnání s daty ze senzorů. Radar ani LiDAR fatamorgánu „nevidí“, protože na silnici žádný objekt není. Systém tak může rychle potvrdit, že na vozovce nic nevyžaduje nouzové zastavení.
U vyšších úrovní autonomního řízení je rozhodování složitější. Má systém zpomalit, varovat řidiče, nebo projet zdánlivou kaluží bez reakce? Do hry vstupuje kontext: jak se chovají ostatní auta, zda se objevuje rozstřik, jaký má odraz vzor. Systém pracuje s pravděpodobnostmi, odhaduje jistotu svého rozpoznání a podle toho upravuje reakci.
Fatamorgány na rozpálených silnicích tedy nejsou pro autonomní systémy smrtící pastí, ale připomínají, že ani nejvyspělejší auto nevidí svět jako člověk. Jen počítá pravděpodobnosti a doufá, že rovnice vyjde.