De Tomaso P72: Hypercar, vedle kterého Ferrari vypadají jako rodinné kombíky

V době, kdy je automobilový svět zahlcený algoritmy a unifikovanými tvary z větrného tunelu, působí De Tomaso P72 jako vzdorovitý výkřik minulosti – a zároveň svůdné zašeptání z alternativní budoucnosti. Značka s italskou duší, která vzkřísila svůj sen pod taktovkou hongkongských investorů, konečně přivedla na svět svůj žhavý koncept: pojízdnou operu z karbonu, chromu a nespoutané vnitřní síly.
P72 nevznikla kvůli technickým tabulkám; je určena pro ty, kteří věří, že supersport má být umělecké dílo, ne inženýrská tabulka v Excelu. Karbonový monokok je bezšroubový, jednolitý zázrak – jedna jediná struktura, ve které se ukrývá kompresorem přeplňovaný osmiválec s výkonem 700 koní a točivým momentem 820 Nm. Převodovka? Manuální. Pohon? Výhradně zadních kol. Protože jaký má smysl vzrušení, když vám ho elektronika ugriluje na bezpečné nudné úrovni?
Pod povrchem najdete duši závodních speciálů GT4: dvojitá lichoběžníková ramena, push-rod zavěšení, plně stavitelné tlumiče. Celý vůz křičí poctivostí a mechanickou čistotou. Tohle auto nevzniklo, aby lámalo rekordy na YouTube; má vás rozesmát šíleným smíchem už ve třetím převodovém stupni.
Interiér? Steampunkový sen. Ručně frézované hliníkové přístroje. Otevřená kulisa řazení, která cvaká jako precizní odstřelovačská puška. Žádné displeje, žádné rozptylování. Navigace? Vaše intuice a mobil. Interiér není místem, je časovou kapslí s pedály.
Výroba je omezena na pouhých 72 kusů, každý s cenovkou od 1,6 milionu dolarů. Nekupujete si jen auto – dostáváte pozvánku do klubu, kde se i šéfové Bugatti opatrně ptají, jestli mají správně zvolené boty, aby směli vstoupit.
P72 není praktická. Není úsporná. Není racionální. A právě proto na ní tolik záleží.